Narodilo se mi druhé dítě

Jsem přesvědčená, že nemusím chodit do „normální práce“ abych vydělala pár peněz, protože se to má a protože se to tak prostě v dnešní době dělá…

Ráda bych dělala to, co je mým životním posláním pro pomoc ostatním lidem a přitom si moci dopřát pocit svobody a radosti z vykonané práce.

A za tím si jdu. Za svým životním snem a posláním.

V pátek 1.6. na Den dětí se mi narodilo mé druhé dítě. Jedno už totiž mám téměř sedm let. Mého báječného syna Filípka :-).

Tohle druhé dítě je jiné. Je takové „pracovní“. Stvořila jsem si ho tak trochu na koleni a jsem na něj nesmírně pyšná. (Ne, že bych na Filípka nebyla ;-). Tímto druhým dítětem je můj cvičební a meditační program Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví.

Když o tom tak přemýšlím, vznikalo vlastně několik měsíců. Co několik měsíců, možná několik let. Vlastně celou dobu co vnímám, že moje práce vlastně není prací. Je mým životním snem a posláním. Věřím, že svou „prací“ mohu pomoci mnoha ženám cítit se ve svém těle šťastné, zdravé a spokojené. Jednoduše cítit se lépe. A k tomu tento můj nový program slouží.

Vytvořila jsem ho v rámci skvělého onlinového kurzu Podnikání z pláže Stáni Mrázkové, na který jsem se přihlásila v lednu. Celé to začalo nápadem a novým projektem Tanec sedmi čaker, psaním mého vlastního příběhu, vytvořením eBooku zdarma pod názvem 2 cesty k získání životní energie skrze hamonizaci čaker a skončilo právě programem Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví.

Byla to neuvěřitelná jízda, která mi mnoho dala a něco málo vzala…

Díky téhleté „jízdě na pláž“ k mému vysněnému programu jsem totiž zjistila, že jsem nejenom šikovná jogínka, ale i ajťačka ;-), což by mě nikdy nenapadlo. To, že mám skutečně talent na více věcí. A že pokud něco skutečně chci, tak to dokážu…

Kurz mě totiž donutil k tomu, že jsem si sama vytvořila webové stránky, sama zpracovala graficky eBook, nafotila fotky, natočila a sestříhala videa a vše „nasadila“ do fungujícího programu. A to doslova doma na koleni.

Všechno ale nešlo tak hladce. Prošla jsem si tzv. temným údolím…

Vlastně těsně před dokončením celého kurzu Podnikání z pláže jsem v březnu odjela s jógou na Bali a úplně tím z celého procesu vypadla. Doufala jsem, že tam vše dokončím, ale absolutně jsem to nezvládla. Na Bali jsem vůbec nebyla schopná nic tvořit a po návratu ještě několik týdnů také ne.  Úplně mě to vykolejilo, ale asi to tak vše mělo být.

Myslím, že to měla být taková zkouška. Usvědčení, jestlo opravdu věřím tomu, co dělám…

Došla jsem k temnému údolí. Tohle snad ani nebylo údolí, ale totální černá díra, kdy jsem uvažovala, že svých 15 let zkušeností v oblasti jógy a osobnostního růstu zahodím a nastoupím do „normální práce“. A víte, co se stalo??
Moje tělo to vůbec nedalo… Při příchodu do kanceláře, tedy do té „normální práce“ se mi udělalo úplně špatně a asi po další hodině téměř v křečích jsem své tělo poslechla, otočila se na podpatku a odešla s vědomím všech následků. Toho, že budu bez finančních prostředků.

Ty jsem pak s brekem ještě asi hodinu prodýchávala v autě, ale pomalu přicházela i vděčnost sama sobě, že jsem snad poprvé ve svém životě opravdu poslechla svou intuici, své tělo a odešla…

Uvědomila jsem si, že skutečně má smysl pokračovat v tom, co jsem začala, co mi dává smysl, čemu se věnuji po celý svůj život… Že má smysl dál kráčet za svým snem.

Jsem nesmírně vděčná za tohle mé uvědomění. Je součástí mojí cesty. Z „cesty na pláž“ se stala skutečná „duchovní cesta“.  Díky ní jsem si uvědomila, že jsem nejen šikovná jogínka ;-). Uvědomila jsem si jak moc je pro mě důležité dělat to, co mě baví, co mi dává smysl, co pomáhá ostatním. Pak jsem schopná proto udělat své maximum.

Budu dělat vše pro to, abych se mohla ve svém životě věnovat tomu, čemu věřím, co mě baví a naplňuje, co je mým posláním, největším koníčkem, radostí, láskou a především pomáhá v dnešní „hardcorové“ době ostatním.

Tak teď už víte, jak mé druhé dítě, můj nový cvičební a meditační program Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví přišlo na svět. Věřím, že se vám bude líbit, ale že i mé povídání vás povzbudilo na té vaší cestě. Ať je jakkoliv klikatá…

S láskou Pavla 🙂