V pátek 1.6. na Den dětí se mi narodilo mé druhé dítě. Jedno už totiž mám téměř sedm let. Mého báječného syna Filípka :-).
Tohle druhé dítě je jiné. Je takové „pracovní“. Stvořila jsem si ho tak trochu na koleni a jsem na něj nesmírně pyšná. (Ne, že bych na Filípka nebyla ;-). Tímto druhým dítětem je můj cvičební a meditační program Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví.
Když o tom tak přemýšlím, vznikalo vlastně několik měsíců. Co několik měsíců, možná několik let. Vlastně celou dobu co vnímám, že moje práce vlastně není prací. Je mým životním snem a posláním. Věřím, že svou „prací“ mohu pomoci mnoha ženám cítit se ve svém těle šťastné, zdravé a spokojené. Jednoduše cítit se lépe. A k tomu tento můj nový program slouží.
Vytvořila jsem ho v rámci skvělého onlinového kurzu Podnikání z pláže Stáni Mrázkové, na který jsem se přihlásila v lednu. Celé to začalo nápadem a novým projektem Tanec sedmi čaker, psaním mého vlastního příběhu, vytvořením eBooku zdarma pod názvem 2 cesty k získání životní energie skrze hamonizaci čaker a skončilo právě programem Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví.
Díky téhleté „jízdě na pláž“ k mému vysněnému programu jsem totiž zjistila, že jsem nejenom šikovná jogínka, ale i ajťačka ;-), což by mě nikdy nenapadlo. To, že mám skutečně talent na více věcí. A že pokud něco skutečně chci, tak to dokážu…
Kurz mě totiž donutil k tomu, že jsem si sama vytvořila webové stránky, sama zpracovala graficky eBook, nafotila fotky, natočila a sestříhala videa a vše „nasadila“ do fungujícího programu. A to doslova doma na koleni.
Vlastně těsně před dokončením celého kurzu Podnikání z pláže jsem v březnu odjela s jógou na Bali a úplně tím z celého procesu vypadla. Doufala jsem, že tam vše dokončím, ale absolutně jsem to nezvládla. Na Bali jsem vůbec nebyla schopná nic tvořit a po návratu ještě několik týdnů také ne. Úplně mě to vykolejilo, ale asi to tak vše mělo být.
Došla jsem k temnému údolí. Tohle snad ani nebylo údolí, ale totální černá díra, kdy jsem uvažovala, že svých 15 let zkušeností v oblasti jógy a osobnostního růstu zahodím a nastoupím do „normální práce“. A víte, co se stalo??
Moje tělo to vůbec nedalo… Při příchodu do kanceláře, tedy do té „normální práce“ se mi udělalo úplně špatně a asi po další hodině téměř v křečích jsem své tělo poslechla, otočila se na podpatku a odešla s vědomím všech následků. Toho, že budu bez finančních prostředků.
Ty jsem pak s brekem ještě asi hodinu prodýchávala v autě, ale pomalu přicházela i vděčnost sama sobě, že jsem snad poprvé ve svém životě opravdu poslechla svou intuici, své tělo a odešla…
Jsem nesmírně vděčná za tohle mé uvědomění. Je součástí mojí cesty. Z „cesty na pláž“ se stala skutečná „duchovní cesta“. Díky ní jsem si uvědomila, že jsem nejen šikovná jogínka ;-). Uvědomila jsem si jak moc je pro mě důležité dělat to, co mě baví, co mi dává smysl, co pomáhá ostatním. Pak jsem schopná proto udělat své maximum.
Tak teď už víte, jak mé druhé dítě, můj nový cvičební a meditační program Sedm bran k tělesnému a duševnímu zdraví přišlo na svět. Věřím, že se vám bude líbit, ale že i mé povídání vás povzbudilo na té vaší cestě. Ať je jakkoliv klikatá…
S láskou Pavla 🙂
Thanks so much for the post.Much thanks again. Really Cool.
Děkuji za své děti.quake on the lake